Logický datový model

Logický datový model popisuje datové struktury v obecné rovině, nezávisle na konkrétním databázovém stroji. V přehledu vlastností tak nenalezneme ani informace o způsobu uložení dat, ani náhled SQL pro vytvoření jednotlivých objektů (DDL).

Jeho použití je proto výhodné všude tam, kde ještě není známa cílová databázová platforma, nebo tam, kde má být umožněno nasazení vytvářené aplikace na databázových serverech různých dodavatelů. Především druhá z uvedených variant je velmi častá, protože dodavatelé aplikací jsou nuceni stále častěji respektovat firemní technologické standardy či existující prostředí zákazníka.

V případě použití fyzického datového modelu by dodavatel musel navrhnout datový model pro každou z platforem, kterou se rozhodl podporovat. To samo o sobě není příliš efektivní. Větším problémem ale je udržení konzistence jednotlivých modelů při následných změnách. Při použití logického modelu se rozdíly mezi jednotlivými DB stírají a je tak možné navrhovat a aktualizovat jediný, obecně platný model.

Podobně jako u fyzických datových modelů můžeme s výhodou využít vestavěných kontrolních mechanismů, které ER/Studio XE nabízí. Validace modelu ověří všechny zvolené parametry a upozorní na případná porušení deklarovaných pravidel. Definice běžných validačních pravidel pro jednotlivé DB platformy jsou nedílnou součástí produktu.

Aby použití logického datového modelu bylo skutečně úsporou času, nabízí ER/Studio XE automatizované generování fyzických datových modelů i jejich následnou synchronizaci při provádění změn. Během procesu můžeme kromě cílové databáze určit nejen podmnožinu objektů, které budou přeneseny do fyzického modelu, ale zároveň definovat všechny atributy týkající se fyzického uložení dat ve zvolené DB platformě.

Všechna nastavení, která jsou v průběhu převodu prováděna, lze uložit do speciálního souboru. Při opětovném použití jsou pak všechny atributy načteny z něj a není třeba je znovu zadávat.
Pokud by nám nevyhovoval přednastavený způsob konverze logických datových typů, můžeme si jej pro jednotlivé databázové platformy přizpůsobit dle potřeby.

Pro rozsáhlé projekty lze i v rámci logických datových modelů využívat dekompozice na jednotlivé submodely. I zde je samozřejmostí automatizace procesu vytváření a pozdějších synchronizací.